Letošní zima je taková nanicovatá. Žádný za nehty lezoucí chlad, nijaký sníh a o vánici můžeme leda snít. V brzké sobotní ráno jsem vyrazil do přírody s nejasnou vidinou fotografického lovu. Prošel svá oblíbená místa a žádný zajímavý motiv mi nevstoupil do cesty. Nohy mě dovedly až na pastviny před Svorem, které kdysi křižovala železniční trať do Cvikova. Těleso bývalé železnice je zachyceno v pravé části fotografie. Hodinky ukazovaly něco minut před půl desátou, dávno jsem nedoufal, vždyť mlhy chodí brzy zrána, ale kupodivu v tento pokročilý dopolední čas se na mě usmálo štěstí: do kraje přibyla mrákotná mlha a dýchavičná přízemní oblačnost. Jupí! Fotografické požehnání, avšak pro jiného spíše důvod ještě více se zavrtat do peřin. Vždyť jsem za celou vycházku nepotkal živáčka, nepočítám-li prchající vysokou.
Ihned po cvaknutí závěrky je jasné, že fotografii bude slušet černobílý háv a nemýlím se, neboť první barevný je…, no, spíš není. A původně nudný statický poměr stran 3:2 mění oříznutí na mnohem líbivější filmový 21:9.
Pastviny před Svorem (GPS: 50.7796878N, 14.5967586E).
Sobota 15. února 2020.