Jedna z mých prvních fotografií roku 2020.
Pokud počasí dovolí, vycházím brzy ráno na Nový rok na má oblíbená místa v lese mezi Borem, Radvancem a Cvikovem. Předpověď vyznívala celkem optimisticky, proto jsem i letos chvilenku po osmé vyrazil do lesa a prošel si části blízké mému srdci. Mlha a vypálená obloha se postupně rozplynuly, čímž se probudil fajnový slunný den. Vzduch byl pro plíce tak akorát chladný, příjemně jiskřivý a báječně čistý. Ruce i v rukavicích měly ale jiný názor a celou cestu přes zastíněné Údolí samoty mrzly. V lese panovalo osvobozující ticho, jen zdáli se v pravidelných intervalech hlásil vlak, až mě zarazilo, jak často v tento den prodchnutý kocovinou jezdí. Lidi jsem potkal až na zpáteční cestě u hájovny při vstupu do Údolí samoty a u rybníku Na Vorech.
Na cestu jsem se vybavil mým prvním kinofilmovým fotoaparátem Beirette electronic z roku 1990 a fotomobilem Huawei P20 Pro. Za radvaneckou hájovnou, dnešní chatou na pronájem, řekl bych, jsem udělal několik snímků beirettou a huaweiem. Z fotomobilu vám předkládám snímek upravený v analogovém stylu jako hold těm báječným starým mašinkám, které i po letech ve skříních a šuplíkách stále precizně fungují. Jsem zvědav, jak dlouho ještě budou oba moje digitální canony pracovat. A jsem moc rád za renesanci analogové fotografie: Těšení se na vyvolaný film a papírové fotografie v rukách je nepřekonatelné a neopakovatelné.
PS:
Ať vaše cesty v roce 2020 nekončí v temném lese, ale ve stanicích štěstí, láska a životní spokojenost.